V roce 1831 se ve vesnici Aÿ, proslávené vinicemi na úpatí Montagne de Reims, narodil do rodiny notáře budoucí zakladatel jedné z nejznámějších značek šampaňského – Pol Roger. Když mu bylo 18 let, otec vážně onemocněl a zemřel. Pol Roger však v notářské praxi nepokračoval – měl jiný sen, vyrábět víno. Již 2. ledna 1849 uzavřel svůj první obchod se šampaňským vlastní výroby.
Společnost se úspěšně rozvíjela a v roce 1899, kdy zakladatel značky zemřel, byla známá daleko za hranicemi Francie. Rok po jeho smrti, v roce 1900, došlo k tragédii – v jednom ze skladů se propadl strop (zřejmě kvůli vymytí sklepní klenby dešťovou vodou) a pohřbil desítky tisíc lahví hotového vína. Trvalo několik let, než noví majitelé značky, bratři Maurice a Georges, obnovili ztracené. Sotva se firma začala stavět na nohy, přišla další pohroma – první světová válka, která u této rodiny odhalila nejen vinařské, ale i organizační schopnosti.
Maurice Pol Roger se stal legendární postavou historie Épernay i celého Champagne. Krátce před začátkem války byl zvolen starostou města, a když se Němci přiblížili, zůstal prakticky jediným zástupcem francouzských úřadů. Udělal vše pro to, aby Němcům navzdory jejich hrozbám zabránil ve vpádu do města, a za to si vysloužil vděk měšťanů, kteří ho znovu volili starostou až do roku 1935, kdy své kandidatury sám vzdal. Později mu byla předložena vázaná kniha podepsaná všemi obyvateli Épernay, kteří v roce 1914 zůstali ve městě s ním.
Produkty tohoto domu byly od počátku zaměřeny především na Británii a tento závazek vůči zemi za kanálem La Manche trvá dodnes. Na budově sídla společnosti se místo francouzské trikolóry vlaje britská Union Jack a společnost má status „oficiálního dodavatele anglické královny“. Nejslavnějším „vyslancem“ Pol Roger na ostrovech byl britský premiér Winston Churchill. Ten ochutnal šampaňské Pol Roger poprvé již v roce 1908, šlo o ročník 1895. Možná by to zůstalo nepovšimnuto, kdyby nebylo 11. listopadu 1944, kdy Churchill dorazil do nedávno osvobozené Paříže. Nejprve položil věnec k Pomníku neznámého vojína a poté se zúčastnil večeře pořádané na jeho počest na nově otevřeném britském velvyslanectví. Tehdejší velvyslanec Alfred Duff Cooper, který věděl o Churchillově slabosti pro šampaňské i pro společnost krásných a inteligentních žen, jej posadil vedle madame Odette Pol-Roger, manželky Jacquese Pol-Rogera, vnuka zakladatele firmy. Vzájemná sympatie přerůstla v silné přátelství, které trvalo až do Churchillovy smrti v roce 1965.
Na recepci byli hosté pohoštěni šampaňským Pol Roger ročníku 1928, jedním z jeho nejlepších. Odette poté posílala Churchillovi ke každým narozeninám bednu šampaňského ročníku 1928 až do roku 1953, kdy zásoby tohoto vína došly; poté přešla na ročník 1934, který Churchillovi dodávala každoročně až do jeho smrti v roce 1965. Jako projev vděčnosti pojmenoval Churchill jednoho ze svých nejlepších závodních koní Pol Roger; ten vyhrál celkem čtyři dostihy, včetně Black Prince Stakes Handicap v den korunovace královny Alžběty II. v roce 1953. Churchill poslal Odette Pol-Roger kopii svých pamětí a její dům v Épernay na adrese 44 Avenue de Champagne nazval „nejkrásnější adresou na světě“.
V jednom z dopisů jí napsal: „Pozvěte mě do Épernay během sklizně hroznů a já je rozdrtím bosýma nohama.“ K návštěvě Champagne se mu však nikdy nepodařilo dostat.
Když sir Winston v roce 1965 zemřel, rodina Pol-Roger mu vzdala tu nejlepší poctu – etiketu svého vína určeného pro Británii opatřila černým okrajem na znamení smutku a úcty.
Podle vzpomínek příbuzných prošlo za posledních deset let Churchillova života jeho sklepem více než 500 beden tohoto vína. Den co den vypil půllitr šampaňského (570 ml), které se mu nalévalo do nádoby právě této velikosti. Jeho dcera Lady Soames jednou řekla: „Často jsem viděla svého otce pít šampaňské Pol Roger a nepamatuji si, že by ho někdy zklamalo. Za druhé světové války měl jeho zásobu vždy po ruce – nakládali ji dokonce do letadla, když létal po Evropě.“
Churchillův zeť, lord Christopher Soames, byl jednou vyslán britskou vládou vyjednat mír s Rhodésií. Na jedné z tiskových konferencí byl dotázán, jak dlouho jednání potrvají, a odpověděl: „Rhodésie dostane mír za 30 dní.“ Na otázku, jak to může vědět tak přesně, odvětil: „Protože mi zbývá již jen 30 lahví Pol Roger.“ Jednání skutečně skončila přesně za 30 dní.
Příběh propadlého stropu z roku 1900 měl pokračování až v roce 2018, kdy se rodina rozhodla pátrat po přeživších lahvích. „První den se nám podařilo odhalit jednu láhev a další den šest; celkem jsme se dostali k 19 dochovaným lahvím,“ uvedli zástupci domu. Stav lahví vzbuzoval optimismus – obsah byl průhledný a zátky pevně seděly na svých místech, tedy ideální kusy pro aukci vína. Jedinou záhadou zůstává, ke kterému roku lahve patří – mohou pocházet z roku 1897, ale třeba i 1898.
Toto šampaňské najdete nově na našem webu zde.