Na začátku léta 2010 byl na dně moře poblíž Ålandských ostrovů ve Finsku nalezen neidentifikovaný dvoustěžní škuner, který ztroskotal před více než 170 lety. Uvnitř i vedle potopené lodi našli potápěči 168 lahví o objemu 0,75 litru.
Pět z nich obsahovalo pivo, které za půldruhého století ztratilo chuť i pěnu. Zbývající lahve byly naplněny šampaňským od nejlepších francouzských domů té doby – Veuve Clicquot Ponsardin, Juglar (později známý jako Jacquesson) a Heidsieck.
Šampaňské, ležící na dně Baltského moře zhruba od let 1842–1846, bylo bezpečně uzavřené a neztratilo svou chuť. V hloubce 55 metrů se navíc skladovalo v téměř ideálních podmínkách – při teplotě 2 až 4 °C, v naprosté tmě a v poloze, díky níž víno dále zrálo a jeho chuť se jen zlepšovala. Obsah nalezených lahví degustátory naprosto nadchl.
Zpočátku se věřilo, že potopená loď mířila s nákladem ke dvoru Romanovců. Po důkladném rozboru se však ukázalo, že s největší pravděpodobností směřovala do Německa – určila to vysoká cukernatost 150 g/l, kterou tehdejší němečtí šlechtici upřednostňovali.
Šumivý nápoj byl sladký více než dnešní vína, což odborníci připisují přidání hroznového sirupu, ačkoli se dříve soudilo, že Madame Clicquot byla odpůrkyní takových přísad. Nalezené šampaňské obsahuje také jen málo kyseliny octové, což je známkou vysoké kvality.
Zjistilo se i to, že šampaňské s více než půldruhým stoletím zrání neobsahuje škodlivé mikroorganismy, což svědčí o téměř dokonalé hygieně výroby – a ta se ve výrobě slavného šampaňského zachovává dodnes.