Oblíbenou značkou šampaňského slavného anglického spisovatele Oscara Wilda byla Perrier-Jouët.
Miloval ho natolik, že i poté, co se ocitl ve vězení, byl jeho jediným požadavkem bedna oblíbeného brutu. Se svým milovaným nápojem se nerozloučil ani na smrtelné posteli – když morfium odeznilo, těšil bolest směsí opia, chloralu a šampaňského. Při té příležitosti pronášel slávnou větu: „Umírám, jak jsem žil – nad své poměry.“
Dnes je Maison Perrier-Jouët víc než jen skvělý šampaňský dům oblíbený u královských rodin – je symbolem Belle Époque. A právě Belle Époque je legendární láhev se sasankami, která skrývá své tajemství.
Dům šampaňského založil v roce 1811 mladý manželský pár Pierre-Nicolas Perrier a Rose-Adélaïde Jouët z Épernay. Pierre vlastnil v Champagne několik hektarů půdy, třebaže se na ní nikdy nepěstovaly hrozny; pocházel totiž z bohaté rodiny výrobců vinných zátek. Po nashromáždění malého kapitálu, který navýšil věnem své manželky, koupil velkou budovu na Avenue de Champagne, kde šampaňský dům sídlí dodnes.
Rose-Adélaïde Jouët bylo pouhých 19 let. Byla dcerou výrobce kalvadosu, od dětství zvyklá pracovat na vinici a měla znalosti enologie. Právě Adèle, jak jí říkali, se stala hlavním motorem společnosti: pečlivě vybírala nejlepší révu a zdokonalovala výrobní technologie. Manželé si dovedně rozdělili role – Adèle šampaňské tvořila a Pierre je prodával.
Půl století po svém založení se dům proslavil po celém světě a v roce 1874 se Perrier-Jouët stal oficiálním dodavatelem britského královského dvora. Jeho brut byl oblíbeným vínem královny Viktorie a doprovázel všechna oficiální jídla královské rodiny.
Na začátku 20. století se majitel domu Henri Gallice rozhodl vytvořit pro své hlavní cuvée láhev jedinečné krásy. Jako umělecký kritik a obdivovatel japonské malby si u slavného sklenářského umělce Émila Gallého objednal čtyři jedenapůllitrové lahve malované sasankami.
Umělec objednávku dokončil a lahve byly překvapivě krásné, jejich cena se však ukázala příliš vysoká a sériová výroba nerentabilní. Lahve proto putovaly do sklepa a upadly v zapomnění.
Tím mohl příběh Belle Époque skončit, avšak v roce 1964 našel jeden ze sklepmistrů krabici zasypanou odpadky. Jaké bylo jeho překvapení, když v ní uviděl čtyři lahve s krásnými malbami. Belle Époque tak dostala druhou šanci a již v roce 1969 vyšla první várka legendárních květinových lahví.
Od té doby se láhev z tmavě zeleného skla s bílými sasankami stala nejen symbolem domu Perrier-Jouët, ale možná i nejkrásnější lahví šampaňského. Perrier-Jouët miloval nejen Oscar Wilde, ale dávala mu přednost i Coco Chanel.
Legendární dům si vždy cenily královské rodiny. Knížecí dům Monaka je své lásce k Perrier-Jouët věrný od roku 1970, kdy si je princezna Grace Kelly vybrala na svůj Rose Ball; o desetiletí později bylo Perrier-Jouët vybráno i pro svatbu knížete Alberta II. a Charlene Wittstock v roce 2011.
Perrier-Jouët si nyní můžete pořídit i v Maison Bouchon zde.