Už staří Řekové pochopili, že aby se víno nekazilo, musí být hermeticky uzavřeno. Používali k tomu poměrně složitou konstrukci: kus dřeva pomazali hlínou, zabalili do látky a pokryli pryskyřicí, a takovým korkem pak amfory zapečetili. Před objevením tohoto úplně prvního korku se víno skladovalo v otevřených amforách, a tak se velmi rychle kazilo.
Podle jedné verze pochází termín „hermeticky“ ze jména starověkého řeckého boha obchodu Herma, o němž se věřilo, že jediný dokáže uzavřít nádoby s tekutinou tak, aby obsah zůstal uvnitř do poslední kapky.
O něco později se k ucpávání začaly používat kusy měkkého dřeva, ty však měly řadu nevýhod: bobtnaly – někdy až deformovaly hrdlo nádoby – a plesnivěly. Féničané později zjistili, že zátky z korkového dubu nejen spolehlivě konzervují, ale dokáží i zlepšit chuť vína. Tato myšlenka se však příliš neujala a víno se dále zapečeťovalo dřevem obaleným látkou či plstí napuštěnou tukem nebo pryskyřicí.
Další „korková revoluce“ přišla díky proslulému mnichovi Pérignonovi. Začal zátky z korkového dubu používat k utěsnění šampaňského, které probíhá druhotnou fermentací přímo v láhvi. Pružné, prodyšné a vůči hnilobě odolné korkové dřevo se ukázalo jako ideální materiál a začali jej používat výrobci všech vín.
Korkový dub žije nejméně dvě stě let. První kůru lze sklidit, až strom dospěje, je však lepší s tím počkat – osmnáctiletá kůra má mnoho vad a pro kvalitní zátky se hodí až kůra z pozdějších „sklizní“. Kůra roste pomalu – mezi sklizněmi strom obvykle 9 až 12 let regeneruje. Za celý život tak může korkový dub poskytnout kůru asi šestnáctkrát a svého produkčního věku dosáhne až po čtyřiceti letech. Nařezaná kůra se nezpracovává ihned – požadovaného stavu dosáhne až po zhruba roce sušení; poté se vaří, třídí a řeže na válcové kusy.
Po 400 letech je vinařský svět stále konzervativní, a tak se korkové zátky používají dodnes, třebaže silikonové či gumové by „dýchaly“ stejně a nepodléhaly hnilobě ani houbové infekci. Spotřebitelé však korkovou zátku stále považují za známku kvality. Když francouzský výrobce Domaine Laroche začal svá vína uzavírat šroubovacími uzávěry, zákazníci je přestali kupovat – a s návratem korkových zátek se vrátili i oni.
U šampaňského se ostatně bez korku opravdu neobejdeme – přírodní pevný korek dokáže při opuštění hrdla vydat ten vítězný zvuk, který k oslavám neodmyslitelně patří.