Zlatá fólie na hrdle lahve šampaňského vypadá nádherně a vytváří slavnostní náladu. Dnes je takový uzávěr jen poctou tradici, před několika staletími, kdy se šumivá vína teprve stávala populárními, však byla vrstva fólie nutností.
Díky vlastnostem místních odrůd obsahovala vína z Champagne velké množství oxidu uhličitého. Druhotné kvašení nejprve probíhalo v sudech, nahromaděný plyn je však často roztrhal, což mnichy děsilo – vínu se proto říkalo „ďábelské“. Myšlenka stáčet víno do lahví a uzavírat je dřevěnými zátkami se poprvé objevila u Pierra Pérignona.
Tlusté skleněné lahve i korkové zátky vyřešily problém explodujících sudů a snížily ztráty, skladování se výrazně zjednodušilo. Řešení jednoho problému však vedlo k dalšímu: nové lahve začaly přitahovat krysy. Ohlodané provázky a poškozené zátky opět zvyšovaly ztráty a vybuchující lahve navíc spouštěly řetězovou reakci, kvůli níž se obsah celého sklepa stával nepoužitelným.
Zabalování vršku lahve do kovové fólie začalo v 18. století. Materiál spolehlivě chránil korek a svým šustěním odplašoval krysy. Zpočátku se do fólie přidával jed na krysy, kvůli nebezpečí otravy a proníkání toxinů do vína se však od té technologie upustilo. S příchodem tenkého a odolného drátu potřeba fólie zcela zmizela, zůstala však zachována jako tradiční prvek výzdoby lahví.